Inzerce

Výročí 75 let od konce války: ještě 12. května 1945 se v Podbrdí tvrdě bojovalo..

29|4|2020 - Hornické muzeum Příbram

Před 75 lety, ve dnech 11.–12. května 1945, došlo na Příbramsku k jedné z posledních významnějších bitev 2. světové války v Evropě. Podepsání kapitulace nacistickým Německem s platností od půlnoci 8. května 1945 neznamenalo totiž automaticky okamžité ukončení bojových akcí na všech frontách starého kontinentu.


Výročí 75 let od konce války: ještě 12. května 1945 se v Podbrdí tvrdě bojovalo..

Význam bitvy u Slivice na konci 2. světové války je umocněn tím, že se odehrála čtyři dni po podepsání kapitulace.

Dále, že se jí zúčastnili proti nepřátelskému uskupení hitlerovské branné moci nejen dobrovolníci z řad domácího hnutí odporu a sovětští partyzáni a parašutisté, ale též jednotky tří ukrajinských frontů (1., 2. a 4. UF) v součinnosti se 4. tankovou divizí XII. sboru 3. americké armády.

Předtím zasáhli do těchto bojů v blízkém i vzdálenějším okolí rovněž vojáci protibolševických jednotek Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Andreje Andrejeviče Vlasova, převážně z 1. Buňačenkovy divize, kteří na konci války obrátili zbraně proti svým dosavadním hitlerovským spojencům, a ve snaze uniknout před Rudou armádou do amerického zajetí se přidali na stranu českého odboje.

Výrazně pomohli proti německé přesile nejen při Pražském povstání, ale ve dnech 9.–10. května 1945 také v Příbrami, kde při bojích v ulicích města zlikvidovali minimálně 94 německých vojáků při vlastních ztrátách 12 příslušníků ROA. V Březnici padlo při střetnutí mezi ROA a hitlerovci údajně 37 Němců a čtyři vlasovci. Následně též 13 místních civilistů, včetně ženy v osmém měsíci těhotenství!

 


Obrázek: Desátník James M. Hughes, řidič amerického džípu z velitelství 22. polního dělostřelectva 4. tankové divize, který dorazil 9.5.1945 do Příbrami, se zdejšími dětmi.

 

Čekání na Rudou armádu..


Tragické krveprolití na konci války a vlastně v době, kdy Evropa již oslavovala mír, nastalo poté, co do prostoru Slivice – Milín – Březnice – Čimelice postoupila nepřátelská hitlerovská vojska odmítající složit zbraně a usilující za každou cenu proniknout před blížící se Rudou armádou do americké zóny, což bylo v rozporu s právě vyhlášenou německou kapitulací. Vzhledem k tomu, že jižní a jihozápadní část Příbramska ležela poblíž hranice tzv. demarkační čáry, předem dohodnuté sovětskými a americkými Spojenci, vznikla zde paradoxní situace.

Ve dnech 6.–7. května 1945 totiž američtí vojáci dosáhli těchto pozic na linii Lnáře – Blatná – Sedlice – Nová Hospoda – Podolský most, s předsunutými hlídkami u Hvožďan a Bubovic na Příbramsku, odkud vysílali průzkum přes stop-linii.
Podle dochovaných archivních dokumentů se jednalo převážně o příslušníky 37. tankového praporu, 25. jízdní eskadrony a 22. polního dělostřelectva elitní 4. tankové divize gen. Williama M. Hoge, vojáky 2. jízdní průzkumné skupiny plk. Charlese Hancock Reeda z XII. sboru a příslušníky 16. tankového praporu a 64. praporu obrněné pěchoty 16. obrněné divize gen. Johna Leonarda Pierce z V. sboru 3. Pattonovy americké armády.

Ti dorazili do Příbrami a dalších míst regionu již 7. května 1945, avšak nesměli za touto stop-linií podle předchozí dohody se SSSR vojensky zasahovat. Rudá armáda sem přijela až o čtyři dny později. Mezitím ustupující složky německé branné moci terorizovaly místní civilní obyvatelstvo.

Obrázek: Obrněný polopásový transportér M3A1 Half-Track z průzkumné skupiny příslušníků tankové divize 3. americké armády dne 7.5.1945 v Plzeňské ulici v Příbrami. 


Hitlerovci terorizovali místní obyvatelstvo..


Situace v okolí Milína se zásadně zdramatizovala po 8. květnu, kdy vešly v platnost podmínky vzpomínané německé kapitulace. Do prostoru Slivice – Milín – Čimelice postoupila další hitlerovská vojska ustupující od Prahy a také ze Sedlčanska, odmítající složit zbraně a usilující za každou cenu proniknout před blížící se Rudou armádou do americké zóny.

Šlo mimo jiné o bojovou skupinu SS-Wallenstein zformovanou předtím ve výcvikovém prostoru SS na Sedlčansku. Operovaly tu i zbytky pluku pancéřových granátníků z SS-divize Das Reich, dále frekventanti školy samohybného dělostřelectva, dělostřelecké, tankové a ženijní školy SS a jiní.

V řadách nepřátelské branné moci byli tehdy identifikováni nejen Němci, ale též vojáci z Rakouska, Maďarska, Chorvatska, Francie, Holandska, dále příslušníci národů tehdejšího Sovětského svazu – především členové elitní 20. granátnické SS-divize Estonské a dokonce i rota vojáků Slovenského štátu. Kromě SS se nacházeli na strategicky důležité komunikaci příslušníci Wehrmachtu, bezpečnostních složek, okupačního aparátu a němečtí civilisté prchající před frontou.

Ústupové trasy vedoucí po strakonické silnici přes Milín dále na jihozápad byly však v této době již neprůjezdné, na stop-linii střežené Američany. V čele nepřátelského uskupení zde stál SS-Gruppenführer gen. Carl Friedrich von Pückler – Burghaus, někdejší velitel Waffen-SS v Čechách a na Moravě, který se tehdy přemístil z Prahy do nedalekých Čimelic.

Dne 9. května dal příkaz jednotkám zadního voje v oblasti Slivice a Milína vytvořit narychlo tři obranná pásma s cílem odrazit předpokládaný útok Sovětů a pokusit se znovu o separátní jednání s Američany. Nepřátelská technika včetně tanků, děl a minometů byla rozmístěna po obvodu milínské kotliny. Hlavní síly se soustředily na linii Buk – Slivice – milínské vlakové nádraží – Kozí vrch. Mezi stanovišti těžké techniky se zakopala pěchota.

Při této činnosti, která byla v příkrém rozporu se vzpomínaným německým kapitulačním aktem, docházelo k terorizování okolního civilního obyvatelstva. Proti tomuto opěrnému bodu 11. května vyrazili z Příbrami partyzáni ze skupiny Smrt fašismu a členové místní revoluční gardy pod velením sovětského parašutisty npor. Michaila Stěpanoviče Marčenka.

Obrázek: 9.5.1945 příbramští občané nadšeně vítají na hlavním náměstí vojáky protibolševických jednotek ROA generála Vlasova z 3. pluku 1. Buňačenkovy divize. Vlasovci zde svedli několik ozbrojených střetnutí s německými okupanty.


Decimované rojnice partyzánů..


Jeden oddíl směřoval ke Slivici od Brodu na korbě nákladního automobilu, další od Jerusalema a třetí od Hájů. V okamžiku, kdy se dostali tito bojovníci do palebného pásma německých zbraní, stali se snadnými terči protivníka.

Jejich postavení bylo kritické, v podstatě beznadějné. Padlo zde 17 partyzánů, z nichž většina byla obyvateli Příbrami. Život tu položil takřka každý třetí muž: Miloslav Fürst, Josef Hlaváček, František Krejčí, švagři Miroslav Malý a Josef Molcar, Josef Oktábec, Josef Paul (měl vydloubané oči, uřezané uši a nos bajonetem), Antonín Pešice (řidič automobilu zasažený minometem), Karel Přibyl, Bohumil Lojín, Karel Maršík, Miloslav Starý, František Soukup, Miroslav Biderman, Vasil Bočko, Jan Jakubčo a František Majer (amputované obě nohy dávkou z kulometu).

Rojnice partyzánů byly decimovány. V osadě Buk připomíná pomník další oběti z řad místních civilistů. Václav Šplíchal zvedl 10. května odhozenou pušku ze škarpy a byl hitlerovci okamžitě zastřelen. Richarda Štěpána (rozdrcená lebka) a jeho syny Jiřího a Vladimíra umučili esesáci dne 11. května za to, že vztyčili u svého domku čs. vlajku, a 70letého Václava Zelenku ubodali 17 ranami bajonetem.

Jednou z posledních obětí byl Josef Sládek vykonávající strážní službu při strakonické silnici u nedalekých Chraštic, usmrcený dávkou z německého kulometu 12. května v asi šest hodin ráno. Spolu s ním zde byl usmrcen také Rudolf Máša.

 

Obrázek: Sovětští tankisté ze 6. gardové tankové armády 2. ukrajinského frontu na příbramském náměstí dne 11. 5. 1945 s tanky M 4 Sherman americké výroby, které byly na čs. území v roce 1945 ve výzbroji Rudé armády pouze u jednotek tohoto útvaru.


Boje ukončili až Sověti..


Teprve úder sovětských vojsk 11. května v odpoledních a nočních hodinách znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu následoval přepad pomocí děl a kaťuší. Palebné pozice si Rudá armáda vytvořila mezi Svatou Horou a Háji, u Brodu a před Raděticemi nedaleko Slivice.

Obranný rajón nepřítele pokryla sovětská dělostřelecká palba, pak přišel útok pozemních vojsk.
Z útvarů 2. UF maršála R. J. Malinovského bojovali v prostoru Slivice – Milína – Březnice – Čimelic vojáci 9. gardového mechanizovaného sboru gen. M. V. Volkova a 2. gardového mechanizovaného sboru gen. K. V. Sviridova v sestavě 6. gardové tankové armády gen. A. G. Kravčenka, postupující od Příbrami a Dobříše.

Tato 6. armáda byla jediná ze sovětských útvarů na čs. území vyzbrojená též americkými tanky M4 Sherman. Z východu, od Kamýka nad Vltavou a Radětic, útočily složky 24. a 25. gardového střeleckého sboru 7. gardové armády gen. M. S. Šumilova, a od jihu, po pravém křídle Američanů, jednotky 38. a 39. gardového střeleckého sboru 9. gardové armády SSSR.

Ve směru od Obor a Dolních Hbit pronikali vojáci maršála A. I. Jeremenka ze 4. UF. Z útvarů 1. UF maršála I. S. Koněva zde plnil speciální úkoly, pronásledování a likvidaci vlasovců, 25. tankový sbor gen. J. I. Fominycha z 13. armády gen. N. P. Puchova, postupující od Příbrami a z Rožmitálska.

Tyto sovětské jednotky měly označení na strojích v podobě dvakrát podtrženého bílého srdce. Asi ve tři hodiny ráno 12. května utichla u Slivice střelba, hitlerovci opustili své pozice a vzdali se Sovětům. Jejich velitel SS-Gruppenführer gen. Carl Friedrich von Pückler – Burghaus však ještě nějaký čas odmítal složit zbraně. Nakonec ale podlehl tlaku spojeneckého obklíčení a v noci 12. května 1945 souhlasil s kapitulací.

Záhy nato se pak v rakovické části Čimelic zastřelil. Za sovětskou stranu vedl jednání o kapitulaci gardový generál Sergej Serjogin, velitel 104. gardové střelecké divize 38. gardového střeleckého sboru 9. gardové armády 2. UF, a za Američany náčelník štábu 4. tankové divize XII. sboru 3. americké armády plukovník Dan Allison.

 

Obrázek: Dějství ukončil po předchozím průzkumu 11.5.1945 přepad nepřátelských postavení u Slivice palbou sovětských děl a kaťuší.


Autor: Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram

Diskuze

Průměrné hodnocení: 0%

Muži: 0% | Ženy: 0% | Rodiče: 0% | Chodec: 0% | Běžec: 0% | Cyklista: 0% | In-linista: 0% | Lezec: 0% | Běžkař: 0%

Líbil se Vám tento článek? Rádi byste něco doplnili?

Článek zatím nikdo nehodnotil

Vyhledávač tras
Počasí v brdech
11.8
Předpověď počasí - ikonka
Úterý
26°
12.8
Předpověď počasí - ikonka
Středa
25°
13.8
Předpověď počasí - ikonka
Čtvrtek
27°
14.8
Předpověď počasí - ikonka
Pátek
23°
Nejnovější hodnocení
Nejnovější hodnocení
Brdská hádanka na letošní srpen.. - 100%

11|8|2020 Karal Urban: Fotograf schovaný pod maskovací sítí.

přečíst >>

Otestovali jsme pro Vás: brdský cykloBUS na trase Příbram–Míšov v r. 2020 - 100%

11|8|2020 Milan K. : Jsme z Varů, v Brdech se nám líbilo. Autobus jsme sitaky zkusili, kéž by to takto jezdilo i u nás.

přečíst >>

Prošli jsme novou Lesnickou naučnou stezku Klobouček. Jaká je? - 90%

11|8|2020 Karel Urban: Jenom doplnění, značení stezky po dohodě s VLS provedl KČT.

přečíst >>

Fantastický pohled do historie: Přední a Zadní Záběhlá, v letech 1914 až 1952 - 100%

11|8|2020 pavel: Nevím tedy kdo komu co slíbil, ale trochu bych se AP zastal. Ono především nemohlo uplatnit restituční..

přečíst >>

Fantastický pohled do historie: Přední a Zadní Záběhlá, v letech 1914 až 1952 - 100%

11|8|2020 Karel Urban: Malá připomínka, obec Záběhlá jako taková byla jedna obec, přední, zadní, nebo V Chalupách bylo už jenom..

přečíst >>

CHKO Brdy v r. 2017: žádná skutečná ochrana přírody, ale ráj pro nadlidi s nejrůznějšími výhodami.. - 84%

11|8|2020 Gita: Velká škoda, že hned zkraje po zpřístupnění Brd, se vjezd vozidel ponechal tak "rozvinout".

přečíst >>